23. 10. 2018
Rozhovor s principálem o tom, co bylo a bude
Principál Pohádkové rezervace pan Ptáček i letos poskytl výjimečný posezónní rozhovor, ve kterém odhalil něco ze zákulisí divadla, nastínil své plány a zavzpomínal na uplynulé léto.
Jaké bylo letošní léto?
Deváté. Příští rok tu bude už desátá sezóna novodobých dějin našeho divadla. A v roce 2023 oslavíme 100 let od jeho založení mým dědou.
Můžeme čekat nějaké oslavy?
Máme velkolepé plány. Uvidíme, co se podaří, ale určitě to nepřejdeme bez povšimnutí.
Čím bylo letošní léto výjimečné?
Hrál s námi Leoš Ševčík! To je učitel z Frymburku v záloze. Oslovil jsem ho pro představení Brácha do deště ještě před létem a on nabídku přijal.
Jak mu to šlo?
Měl za úkol Rosťu a Milana Kozelovi seřvat jako děti ve škole a nejen to mu šlo výjimečně dobře.
Co dalšího byste vyzdvihl?
Nezrušili jsme ani jedno představení a odehráli jich 110. To se ještě nikdy nestalo. Dole v restauraci uvařili rekordních 1000 knedlíků a naše divadlo navštívil Jiří Kájínek a další, i světové, osobnosti z televizních obrazovek, ale o tom až jindy.
Kterou hru jste hrál nejraději?
Ty nové pochopitelně. Jak jsem se zmenšil a Bráchu do deště.
Povedly se?
Diváci se smáli, tak asi ano.
Můžete nám prozradit nějakou veselou historku ze zákulisí?
Jsem se těšil, až se na to zeptáte. To je pořád něco. Třeba po představení Pohádkové safari TURBO za mnou přišel chlapeček, jmenoval se Zdenda, a říká: „Strejdo, já jsem se bál jako prase.“ Na konci jiného představení zase přišel jiný chlapeček a povídá: „Pane Ptáčku, mohu se vám představit?" Já povídám, že ano, a on řekl: "Jmenuji se Jeroným Paštika," a odešel.
Co chystáte na zimní sezónu?
Do ledna budeme hrát Zákrok. Pak připadají v úvahu dvě možnosti. Buď budeme v březnu reprízovat Chaloupku na mýtince nebo nebudeme hrát už nic a budeme se připravovat na příští letní sezonu, protože přípravy si vyžádají tentokrát více času než obvykle.
Proč přípravy budou náročnější?
Chceme uvést do prodeje nové publikace a pimprlátka, které se musí teprve vyrobit. Chceme pro ně zřídit prodejní stánek. Pak pro novou pohádku postavit v lese veledílo, které nebude mít obdoby. No a v úvahu připadá oslava 10. výročí. Uvidíme, co se stihne, ale víc vám neřeknu.
Novou "zimní" hru do divadla nechystáte?
Až na příští rok a bude to dobrá hra, ale musíme nejprve nechat vyrobit kotel a to trvá dlouho.
Co byste zmínil závěrem?
Chtěl bych poděkovat mé rodině za pomoc, pohádkovým bytostem za vzornou reprezentaci, osazenstvu restaurace za výbornou kuchyni a že se o nás a naše hosty starali, celým Hořicím v čele s panem starostou Martinem Madejem za podporu. Pak určitě také učiteli v záloze Leoši Ševčíkovi z Frymburka a občanům Hořic, zejména manželům Jabůrkovým, za odvahu a odhodlání si s námi zahrát.
Já už budu muset jít. Chcete ještě něco?
Podle toho kam jdete a kudy se budete vracet. Potřeboval bych rohlíky.
Jaké bylo letošní léto?
Deváté. Příští rok tu bude už desátá sezóna novodobých dějin našeho divadla. A v roce 2023 oslavíme 100 let od jeho založení mým dědou.
Můžeme čekat nějaké oslavy?
Máme velkolepé plány. Uvidíme, co se podaří, ale určitě to nepřejdeme bez povšimnutí.
Čím bylo letošní léto výjimečné?
Hrál s námi Leoš Ševčík! To je učitel z Frymburku v záloze. Oslovil jsem ho pro představení Brácha do deště ještě před létem a on nabídku přijal.
Jak mu to šlo?
Měl za úkol Rosťu a Milana Kozelovi seřvat jako děti ve škole a nejen to mu šlo výjimečně dobře.
Co dalšího byste vyzdvihl?
Nezrušili jsme ani jedno představení a odehráli jich 110. To se ještě nikdy nestalo. Dole v restauraci uvařili rekordních 1000 knedlíků a naše divadlo navštívil Jiří Kájínek a další, i světové, osobnosti z televizních obrazovek, ale o tom až jindy.
Kterou hru jste hrál nejraději?
Ty nové pochopitelně. Jak jsem se zmenšil a Bráchu do deště.
Povedly se?
Diváci se smáli, tak asi ano.
Můžete nám prozradit nějakou veselou historku ze zákulisí?
Jsem se těšil, až se na to zeptáte. To je pořád něco. Třeba po představení Pohádkové safari TURBO za mnou přišel chlapeček, jmenoval se Zdenda, a říká: „Strejdo, já jsem se bál jako prase.“ Na konci jiného představení zase přišel jiný chlapeček a povídá: „Pane Ptáčku, mohu se vám představit?" Já povídám, že ano, a on řekl: "Jmenuji se Jeroným Paštika," a odešel.
Co chystáte na zimní sezónu?
Do ledna budeme hrát Zákrok. Pak připadají v úvahu dvě možnosti. Buď budeme v březnu reprízovat Chaloupku na mýtince nebo nebudeme hrát už nic a budeme se připravovat na příští letní sezonu, protože přípravy si vyžádají tentokrát více času než obvykle.
Proč přípravy budou náročnější?
Chceme uvést do prodeje nové publikace a pimprlátka, které se musí teprve vyrobit. Chceme pro ně zřídit prodejní stánek. Pak pro novou pohádku postavit v lese veledílo, které nebude mít obdoby. No a v úvahu připadá oslava 10. výročí. Uvidíme, co se stihne, ale víc vám neřeknu.
Novou "zimní" hru do divadla nechystáte?
Až na příští rok a bude to dobrá hra, ale musíme nejprve nechat vyrobit kotel a to trvá dlouho.
Co byste zmínil závěrem?
Chtěl bych poděkovat mé rodině za pomoc, pohádkovým bytostem za vzornou reprezentaci, osazenstvu restaurace za výbornou kuchyni a že se o nás a naše hosty starali, celým Hořicím v čele s panem starostou Martinem Madejem za podporu. Pak určitě také učiteli v záloze Leoši Ševčíkovi z Frymburka a občanům Hořic, zejména manželům Jabůrkovým, za odvahu a odhodlání si s námi zahrát.
Já už budu muset jít. Chcete ještě něco?
Podle toho kam jdete a kudy se budete vracet. Potřeboval bych rohlíky.