Anděl je boží, shodují se diváci

Šebestián Outrata, zpravodaj magazínu přírodního divadla Zelená opona, znovu navštívil Pohádkovou rezervaci, aby v souvislosti s premiérou pohádky Anděl patří do nebe zjistil, jaké jsou první dojmy.

Pane Ptáčku, gratuluji k úspěšné premiéře. První otázka se přímo nabízí, je anděl boží nebo spíše pekelnou bytostí?
To je zajímavé, že se na to ptáte. Vždyť jste tu pohádku právě viděl! Dával jste vůbec pozor?

Ano, jistě. Abyste rozuměl, ptal jsem se vašich diváků, a všichni do jednoho se shodli, že je anděl boží.
To mě nepřekvapuje. Nechali jsme na kopci duši.

Přesto si v nové pohádce zahrává s peklem.
Jo takhle. No to víte, každý máme občas slabší chvilku.

Vás se to ale netýká.
Děkuji.

Proč jste zvolil právě téma strážných andělů?
Tady vás musím opravit. To téma si zvolilo mě. Jako správný autor mám stále oči otevřené...

To jako, že jste náměsíčný?
To taky, ale myslím tím, že náměty nemusím hledat. Stačí být vnímavý. Jakmile se vám něco zaryje pod kůži, už vlastně nemáte na vybranou a nemáte klidné spaní, dokud to ze sebe nedostanete.

A strážní andělé jsou tedy tenhle případ?
Ano, došlo mi, jak to s námi mají občas těžké. Myslím, že bychom je neměli přetěžovat, nebo jim rupnou nervy. Jako v naší pohádce.

Letos chystáte ještě jednu novinku, ve středu uvedete Divotvorný žejdlík. I tady vás téma oslovilo samo?
Samozřejmě. Tentokrát to byly snímky proslulého fotografa Josefa Seidela, který již před sto lety dokázal zvěčnit půvab těch nejkrásnějších míst Šumavy. Zkoumal jsem fotografie zaniklého kostelíku, co stával na vrcholku dnešní Pohádkové rezervace, a mezi nimi se nacházel obrázek záhadné holčičky. Jako přední pohádkolog jsem hbitě rozpoznal, že se jedná o lesní vílu, a zbytek už je historie.

Historie?
Totiž budoucnost. Premiéra bude ve středu 9. července. Přijďte se podívat. A teď mě omluvte, musím zpátky do lesa, dohlédnout na přípravy. Středa je už teď ve středu.

Ano, to je. Děkuji. Na shledanou ve středu!