16. 11. 2021

Ptáček je zpátky a vypráví co zažil

Když se včera kolem 13. hodiny znenadání před vrátnicí objevil pan Ptáček, strhla se vlna jásotu, nadšení, radosti a ukáply i slzy dojetí. Taková byla reakce paní Ptáčkové, která svého manžela už přes měsíc postrádala. Pohádkové bytosti radost dávaly také najevo, ale skrytě. Co ale dávaly najevo hlasitě, byla žádost o vysvětlení, kam se jejich principál na 36 dní poděl.

Připomeňme, že 10. října byl pan Ptáček po návštěvě Helgy z Ulmu odvezen na záchytku. Od té doby chodily ze záchytky sporadické informace a kromě jeho jídelníčku se o něm nic podstatného nevědělo. Když pohádkové bytosti záchytku vykouřily, ukázalo se, že ji pan Ptáček využil jako zastírací manévr pro tajnou cestu do Francie.

Jaké k tomu měl pan Ptáček důvody, se můžete dočíst v doslovném přepisu jeho projevu, který přednesl hned po návratu u vrátnice: „Vážení, uklidněte se. Vím, chcete vysvětlení a já se mu nebráním, jen už se prosím uklidněte… Děkuji. Hejkale! …děkuji. Ano, byl jsem ve Francii, tajně. Proč tajně a proč zrovna Francie? Vysvětlím, když nebudete jeden přes druhého pokřikovat…. Ticho, prosím! Potřeboval jsem se dostat do Francie a nechtěl se řídit žádnými semafory a pospávat po hotelích s hadrem na puse. Nemohl jsem riskovat, že mi padne červená nebo že mě zavřou, protože nespolupracuji s Johnsonem nebo Sputnikem. A tak jsem pozval na návštěvu pohádkoložku Helgu z Ulmu a požádal ji o pomoc, jestli by mě nepřevezla přes Německo. Na schůzce jsme společně vymysleli zastírací manévr se záchytkou, aby mě nikdo nehledal. Ke spolupráci jsem přiměl i primáře MUDr. Zvorala, který mě kryl. Helga měla za úkol obstarat Knight Ridera s řidičem a falešnými doklady a přistavit ho v daný termín za přechodem Strážný na nenápadnou polní cestu za německý kravín. Když jsem se v termínu za kravín dostavil, bylo vše připraveno dle domluvy. S řidičem Davidem Heiselhofem jsme vyrazili. Pak se ale se zdálo, že plán je nedomyšlený a všechno krachne. V Pasově nám totiž hned na první křižovatce padla obávaná červená, ale štěstí se na nás usmálo, krátce na to přišla zelená a mohli jsme pokračovat. Naše černé auto se řítilo neuvěřitelnou rychlostí směrem na Paříž, Heiselhof ho neustále pobízel slovy „schnell, schnell“, a to tak, že jsme za Mnichovem překonali rychlost zvuku!
 
Jeho digitální tachometr ukazoval do 1235 km/h a pak už jen „error“. Nevím, jestli byl zkalibrovanej, prosím, neskákejte mi do řeči! Poslouchejte, co se ale stalo potom! Naše cesta vedla přes Ulm. Nic neobvyklého, řekl jsem si, když mi Heiselhof navrhl, že mi ukáže katedrálu, souhlasil jsem. Když jsme při vjezdu do města zpomalili, dohnal nás náš zvuk, který jsme cestou překonali. Byla to strašná rána. Ne, daleko větší Vlku, ale už do té vrátnice tím klackem nemlať! Ne, ještě větší, ale říkám ti, nemlať do ní!!! No vidíš a máš po klacku.

A co se v Ulmu nestalo. Před katedrálou jsme úplnou náhodou potkali Helgu z Ulmu. Když mi nabídla, že mi ukáže kryptu, kde je pohřbený Karel IV., rozbušilo se mi srdce. Ano, Andulko správně, vím. Karel IV. Je ubytovanej na pražském hradě. Proto jsem se tam chtěl jít podívat, abych přišel té záhadě na kloub. Zda máme v Praze kopii nebo dvojníka nebo o co tady jde. Helga mě zavedla ke vstupu do krypty a řekla, ať jdu dál sám, že se bojí tmy. Když jsem vešel dovnitř, zabouchly se za mnou dveře a ozval se cvakavý zvuk zamykání. Ano, ale tohle o ní neříkej Bajajo, je to přece jen žena. Nevymlouvej se, vím, že to, co jsi řekl, je samice od prasete, ale když to dáš do spojitosti s někým konkrétním, tak je to sprosté. Mlč už a poslouchej. Trvalo mi tři týdny, než jsem se z krypty prohrabal ven a pokračoval dál na vlastní pěst. Jak to dopadlo s Karlem? Nevím, byla tam tma a podle hmatu mi přišlo, že to Karel rozhodně nebyl, protože tenhle měl všechny klouby v pořádku, žádné poranění páteře ani zlomená čelist. Jak jsem cestoval dál? Tak, abych cestou nikoho neviděl ani neslyšel. Jedl kořínky a pil vodu z kaluží. Přes den jsem spal v úkrytech, v noci šel podél dálnice až do Paříže. Když jsem dorazil na její předměstí, vlezl jsem do podzemí a kanály se mi podařilo dostal až do Louvru, kde jsem vylezl přímo v ložnici francouzského prezidenta a mohl dojednat to, o co tady celou dobu jde. Proč bych měl smrdět? Ne, neměl v posteli Móňu a Lízu. Tak a dost! Vy si z toho děláte srandu! Vám nic vyprávět nebudu, všechno povím jen novinářům, máte smůlu,“ zakončil vyprávění pan Ptáček a odešel si dát pořádný řízek dolů do bufetu. 

 
X

Šoupl sis tam:

Ks varianty
X
X

Lístek na

Vyberte lístky:
Základní vstupné, od 3 let
Zlevněné vstupné, 65+/ZTP
Něco nevim
Mám vstupenku zdarma
(Vstupenku zdarma již mám a předložím ji u vstupu)
Děti do 2 let sedí na klíně nebo pod židlí
Celkem za:
X Změny na vaší rezervaci
Zrušit celou tuto rezervaci