22. 9. 2020

S Ptáčkem na ostružinách

Poslední letní den se redaktor Sebastián Outrata sešel na kopečku s principálem divadla panem Ptáčkem a při sběru ostružin vedli tradiční hodnotící rozhovor,  jehož přepis vám přinášíme.
 
Jak se cítíte?
Mám rýmu, ale musím se vykurýrovat, protože za měsíc bychom měli hrát v Budějovicích. Otázkou ale ještě zůstává, zda se představení vůbec uskuteční. Právě to řešíme.
 
To necháme na jindy. Teď bych se rád vrátil k létu. Jaké bylo z vašeho pohledu?
Úplně nádherný. Bylo to tedy někdy dost náročné, ale jsme všichni šťastný, že chodilo tolik diváků a že se jim nové hry líbily.

Která novinka si vedla nejlíp?
Ptal jsem se často těch, kteří viděli všechny novinky, co se jim líbilo nejvíc. Někdo řekl Vinetů, někdo Královna a někdo Brácha do deště 2, takže to asi bylo vyrovnané, a to byl cíl.
 
Nepřipadá vám to vysbíraný? Nic tady není.
Hm, asi to někdo z Hořic vyzobal.
 
Tak mi zatím řekněte, jaká scéna Vás bavila nejvíc?
Aby nás bavilo hrát stejné hry pořád dokola, musí v nich být scény, kdy úplně nemáte pod kontrolou, co se děje. A ty mě baví nejvíc.
 
Jak to myslíte, že to nemáte pod kontrolou?
Zapojíte děti nebo rodiče a nikdy nevíte, co udělají.
 
Můžete nám dát nějaký příklad?
Tak třeba ve Vinetůovi Olda Šetrný pozná mezi diváky svoje rodiče a po celou hru se k nim obrací nebo v Královně jsou děti vybrány na pomoc v souboji s drakem, na hru v kostky s čertem a 15 diváků na rytířský turnaj.
 
Jak ví 15 diváků, co má potom dělat?
Dostanou základní instrukce a pak je to na nich. I krále jejich výkon často rozesmál až k slzám.
 
Můžete uvést nějaký příklad? Nějakou historku z představení?
Jo, pane, těch by bylo. Nemáte kapesník?
 
Mám. Prosím.
Děkuji. Nejhorší je, když má člověk rýmu, zapomene kapesník a ještě má triko s krátkým rukávem. Teď si vzpomenu třeba na Petra Káška, když si ho Bajaja vybral na pomoc s drakem. Petřík začal najednou rozepínat batoh, Bajaja se ho ptal, co to dělá, a Petr povídá: „Vytahuji desinfekci, až se ta Godzila ukáže, tak jí to napálím přímo do ksichtu.“
 
Hahaha (redaktor se směje). Jací byli letos diváci? Dodržovali rozestupy? Báli se jeden druhého?
Pane redaktore, jestli jste si nevšiml, tak ten virus měl dva měsíce dovolené a lidi se začali zase bát až v září. Na nikom během léta jsem nepozoroval nic abnormálního, naopak diváci byli letos velmi přátelští a často nás i objímali, asi měli nějaký deficit.
 
Hele, tady je jedna. Chcete ji?
Ne děkuji, já radši maliny.
 
Jé ta byla kyselá. Ještě, že jste si ji nevzal.
To se vám u malin stát nemůže.
 
Ale zase mohou být červivé.
Proto mám nejradši lesní jahody.
 
Kdo vás z pohádkových bytostí nejvíce překvapil?
Bývalý učitel Leoš Ševčík v roli vedoucího tábora. Hrál opravdově a byl naprosto profesionální. Všech téměř 50 repríz odehrál bez jediného zaváhání, pořád hrál naplno a sranda s ním byla i v šatně. Stejně jako princezna Kunhůta. V Královně zpívá 8 písní a za 50 repríz to máte 400 písniček za léto, a to nebyly žádné jednoduché pozpěvovačky. Slyšel jsem všechny a nepřišlo ani jediné zaváhání, jak hlasové, tak textové. Ale takhle bych mohl básnit o každém z nás, o trubačovi a jeho verších, kterým by i Seifert záviděl, o Ptáčkový, o Martě, o loupežníkovo rodince a i o těch mladejch. Všechny spojuje to, že do toho dávaj maximum, a nezáleží na tom, jestli moknou a je třeba jen 30 diváků.
 
A co Karkulka, tu jste záměrně vynechal?
Ano, ta byla letos na samostatnou kapitolu. V červenci hrála s trubačem mezi představeními badminton. Trubač už chtěl jít čůrat a ona ho prosila, ať ještě nechodí, pak pinkla a padla. Měla artrózu kotníku nebo něco takovýho. A pak se přesně ukázalo, v čem je její síla. I když jí to hodně bolelo, hrála.
 
Nosili ji diváci na rukou?  
Třeba na začátku Kadibáby vždycky poprosila, jestli by ji někdo nevynesl do kopce, že nemůže chodit, a to byste koukal, kolik z nás je gentlemanů.
 
Prali se o to, kdo ji ponese?
Jednou teda ano, ale jinak se nikdo nenabídl. Kromě veslařů Chalupy a Synka, ti to brali jako trénink. Teda spíš Synek, Chalupa jako zátěžovou zkoušku.
 
Měli jste i nějakého nespokojeného diváka?
Letos byli dva. Přišli společně po představení za Oldou Šetrným a řekli, že jejich dětem zkazil celý den. Olda se málem rozbrečel. Byli to vedoucí příměstského tábora a během představení se všechny jejich děti ušpinily od bláta. Obcházeli pak i jiné diváky, že budou sepisovat stížnost a jestli se  k nim někdo nepřidá. Nepřidal, tak nic nesepsali, anebo zjistili, že by nebylo, kam tu stížnost podat.
 
A nebyla to náhodou ta scéna z Vinetůa, která se jim nelíbila? Jak se děti plazí v blátě, aby posbíraly co nejvíce klíšťat?
To byla krásná scéna. Asi největší překvapení celého léta. Když to člověk vymýšlí, nikdy neví, jaký to pak s diváky bude. Ani mě nenapadlo, že děti opravdu půjdou k zemi. A ony šly, dobrovolně, vždycky a všechny. A další překvapení bylo, že rodiče se, až na malé výjimky, smály a vůbec jim nevadilo, že jejich holčičky mají růžové šatičky celé od bláta.  
 
Co Vás nejvíce dojalo?
Když se náš věrný divák, drakobijec Jindra Macháček na konci představení objal s drakem. Drak byl z toho taky dost naměkko. Pak návštěva velké skupiny Emilů a Andulek, kterou pro nás připravili naši věrní diváci od Honzi Zemana.
 
Co považujete za největší letošní úspěch?
Že drak chrlící oheň ve sluji neuhořel a abatyše Buchtylda, která stavěla soutěžní pultík v agónii, nezkolabovala.
 
Co čert Uhlík? Ukázal se letos?
No, letos nám víc pršelo, museli jsme tři představení úplně zrušit a během jednoho nás z lesa vyhnala bouřka. Účast na posledním Vinetůovi zrušilo 80 lidí, protože jim mobil ukazoval, že bude pršet. Hráli jsme jen pro deset lidí a bylo to historicky první představení, které jsme odehráli v mlze. Nádhera.
 
A nevzkázal dětem Uhlík alespoň něco?
No právě, 80 diváků zrušilo v den představení. Většina ani nenapsala, že nepřijedou. A představte si, že se jednou stalo, že přijel divák s tím, že chce zaplatit za rodinu vstupné, i když na představení nemůžou jít, protože onemocněli. Bohužel už si nepamatuji jak se jmenoval. Prý měl rezervaci, tak abychom nebyli škodní. A pak se naopak také stalo, že přišel po představení pán, že chce vrátit vstupné, protože v půlce zjistili, že to jejich 5ti leté dítě nebaví. Oba případy se nám staly prvně.
 
A vrátili jste jim ho?
Ano, mně toho chlapa bylo líto. On pak řikal, že za něj mu peníze vracet nemusíme a v tu chvíli na něj manželka vyjela, jestli se nezbláznil, tak poprosil o peníze i za něj. Má to doma asi těžký, ale vybral si sám. Víc jsem udělat nemohl.

Ale takhle by mohli chodit do kina vždy na první půlky filmů úplně zdarma.
Vidíte, to je dobrý.

Chtěl byste něco říct sám od sebe?
Chtěl bych poděkovat celé řadě lidí, z nichž mnozí nejsou vidět. Divák netuší, kolik lidí se musí dát dohromady, aby to fungovalo. Na prvním místě děkuji mé ženě, našim dětem, všem montérům, stavěčům, kulisákům a natěračům. Všem, kteří nám na začátku léta pomohli sezónu rozjet. Velké díky personálu restaurace, kteří nás vykrmují a nosí zmrzlinové poháry až pod nos, starostovi Hořic, zastupitelstvu a našemu mecenášovi, který pro nás letos dokonce vyhrál prestižní divadelní cenu.
 
Co příští rok? Chystáte opět nějaké premiéry?
Chystáme, co to bude, je zatím tajný. Ani já to nevim.
 
Vrátíte mi ten kapesník?
Ne díky, nechci.